120 .. 126

Účelem meditace je dosáhnout svého vlastního středu 

V mnoha tradicích se o meditaci hovoří jako o cestě - pouti do vlastního středu člověka, do jeho srdce, kde se pak člověk učí zůstat bdělý, živý a klidný. Význam meditace tkví v tom, že objevíme tento jeden střed a žijeme z něj.

Být sjednocen se svým středem znamená být sjednocen s každým středem.

Skutečně duchovní muž či žena žijí v harmonii, jsou to lidé, kteří v sobě objevili a prožívají harmonii s veškerým stvořením. 

Meditace je cesta očišťování. Pokaždé, když vyslovíme svou mantru, pročišťujeme a projasňujeme svého ducha. Proces meditace je pak z dlouhodobého hlediska navracením přirozené průzračnosti našemu duchu. 

Když pohlédneme na svého ducha často vidíme jen sami sebe. Náš duch je jako zrcadlo a vše, co v něm vidíme, je náš vlastní odraz. Sklo je třeba vyčistit, od všech obrazů a představ, které jsme za celý život nashromáždili. Meditace představuje čištění skla - abychom při pohledu na něj, viděli skrz něj.

Když čtete tyto řádky, jež vás mají povzbudit k meditaci, když navštěvujete pravidelnou meditační skupinu nebo prostě denně meditujete, může vám připadat, že tohle všechno už víte a že už nemáte čemu se učit. V jistém smyslu to skutečně víte a v jistém smyslu se již skutečně nemáte čemu učit.

Musíme meditovat každé ráno a každý večer, neboť neustále shromažďujeme další harampádí, další obrazy. Poselství však praví: Náš duch nemusí být sevřen žádnými omezeními. Každý z nás je povolán k neomezenému rozvoji, k expanzi a naprosté svobodě.

Pokud dokážete pochopit a pojmout tuto pravdu, naučili jste se všemu. 

Chceme-li meditovat, musíme si na to každý den vynahradit čas. Ideálně bychom si ho měli najít každé ráno a každý večer a během meditace opakovat své slovo od začátku do konce:  ma-ra-na-tha .. 

Myslím, že je to právě ona naprostá oddanost, co nás děsí. Jen jednou se však oddejte, a z vlastní zkušenosti poznáte, že láska zahání všechen strach.

Mnoha lidem trvá roky, než dojdou do tohoto bodu. Ale není důležité, jestli to trvá roky, měsíce, týdny či dny. To skutečně důležité spočívá v tom, že se každý z nás, tak nejlépe jak to v této své pozemské formě dokáže, otevře základní pravdě sjednocení. 

Jsme zváni k tomu, abychom byli součástí "všeho ve všem". I svým omezeným viděním dokážeme nahlédnout, že cesta, bez níž není sjednocení, je cesta tichosti a pokory. 

Meditace nás vybízí ke zrání v lásce, a proto je velkou cestou očišťování. 

Jakékoli zrání se vždy děje překonáváním obtíží, které člověku přináší změna či ztráta, všech pocitů, emocí a myšlenek, které je provázejí. Součástí disciplíny, kterou představuje opakování mantry, je schopnost vytrvat v této lásce stůj, co stůj

Nic neotřese naším přesvědčením, že Láska přebývá v našich srdcích. Že Bůh je, že je Láska. 

Je důležité pochopit, že meditace je něco zcela normálního. Činnost téhož řádu jako dýchání. Meditace představuje pro ducha totéž, co dech pro tělo.  

V podstatě se musíme naučit být tím, kdo právě jsme, a to velmi prostě. Nepředstavujte si, že se během vaší meditace bude cokoli dít. Nepředstavujte si, že vaše meditace bude úspěšná, když se něco stane, anebo neúspěšná, když se nestane nic.

Jednou z věcí, na něž nesmíme zapomínat je, že meditací spějeme ke stále větší jednoduchosti

Je proto užitečné mít na zřeteli jednoduchost této nauky: jde o to vyslovovat mantru, opakovat své slovo od začátku až do konce, přičemž zásadní roli hrají klid a ticho. 

Maranatha, ma-ra-na-tha

Jak se můžeme stát součástí tradice? Nemá smysl si jen číst příběhy o velkých duchovních mistrech minulosti. Musíme udělat to, co oni.

V podstatě se musíme vzdát svých vlastních představ, což znamená opustit své představy o meditaci, vzdát se všech pojmů, představ i našich obrazů v naší mysli. Musíme se naučit být tiší, naučit se mlčet.  

Každý, kdo najde odvahu ponořit se do ticha, zjistí, že teprve v tichu se začínáme skutečně učit. V tichu začínáme skutečně prožívat, co je to být. 

První, co byste měli pochopit ohledně mediace, je potřeba věnovat jí svůj čas. 

Učíme se vstupovat do temnoty onoho širého prostoru vědomí, který se rozkládá za hranicemi malého ostrůvku osvětleného naším egem. 

Učíme se vstupovat do ticha, kde není žádný zvuk, a jít stále hlouběji. Oblak nevědění mluví o "Jediném slovíčku" Opakování tohoto slova nás učí mnohému. 

Pokoře. Chudobě. Naději. 

Když se vzdáme veškerých svých slov, představ a názorů, můžeme se otevřít jediné skutečnosti: nekonečnosti, kterou nelze uchopit pojmy ..

Učíme se ke skoku do hlubiny