127 .. 133

Meditace představuje dokonalý klid těla i ducha. Klid, v němž otevíráme své srdce a sílu ticha, jíž jsme vytrháváni ze sebe nad sebe.  

Takže první, co se musíme naučit, je sedět úplně klidně. Na začátku každé meditace věnujte chvilku klidnému sezení. Oči mějte zavřené, víčka uvolněná. A pak, začněte vnitřně, tiše, v srdci vyslovovat své slovo, svoji mantru. Doporučuji  maranatha ..  Toť vše 

Nepřemýšlejte o Sobě! 

Všichni tak prahneme po sebeanalýze, po možnosti zabývat se sami sebou a tuto posedlost vlastním já často zaměňujeme za duchovnost. Podstatou meditace je odvracení pozornosti od sebe sama, a upření zraku před sebe, za své hranice, do Tajemství. Tím opouštíme sami sebe a vstupujeme do jednoty. 

Nepřemýšlejte o Bohu!

Mlčte, buďte tiší a buďte s Ním, v Jeho přítomnosti ♡

Každý z nás se v rámci své existence učí vidět vlastníma očima, slyšet vlastníma ušima a milovat vlastním srdcem.  

Každý z nás se musí naučit být, což je přesně to, oč jde v hluboké modlitbě. 

Být v lásce, v důvěře, v totální otevřenosti srdce vůči tomu, co je. 

Když otevřeme svá srdce a obrátíme svůj zrak k Bohu, tento pohled je tak opojný, že nás naplní pokorou. A my všichni, každý z nás, potřebujeme být skutečně pokorní. To znamená být skutečně v tom, co je.

Ve své ranní meditaci, když se nacházíme na prahu dne, držíme v otevřených dlaních ten nejcennější dar. 

Nevíme, co nám den přinese. Vstupujeme však do něj s absolutní vírou a odvahou, protože jsme zakotveni ve svém středu. A každé ráno zapouštíme své kořeny stále hlouběji, do soucitu, lásky a dobroty.

Takto začínáme svůj den - nikoli přemýšlením o těchto idejích, ale ponoříme se do jejich skutečnosti

Začínáme svůj den s vírou a rostoucí důvěrou v ticho, které je tichem našeho vlastního srdce. Když tak činíme dnes a denně, soucítění a láska dávají požehnání a sílu každodennímu dílu. 

Zapomenout na sebe a setkat se se skutečností, vstoupit do tohoto přítomného okamžiku je, prostě řečeno ta nejdůležitější věc v lidském životě. 

Je to nejvyšší priorita každého dne a každé etapy našeho života, prostě jakmile se vydáme na tuto cestu, každá jeho součást bude prodchnuta energií božské lásky, což znamená, že budeme soustavně uzdravováni. 

Naše celistvost bude soustavně obnovována a v důsledku toho budeme neustále objevovat novou odvahu a žít s nadějí, dobrotou a důvěrou. 

Buďte tiší ať právě meditujete sami doma, nebo společně se skupinou. Buďte tak tiší, jak dokážete. 

Meditace je náročná. Je to cesta disciplíny. Musíme meditovat ať se nám chce nebo ne, ať právě prší, nebo svítí sluníčko, ať  máme za sebou jakkoli náročný den. Vlastně objevujeme smysl velkého paradoxu: kdo chce nalézt svůj život, musí být připraven se ho vzdát

Právě to činíme v meditaci. Nacházíme sami sebe, protože jsme připravení sami sebe se vzdát, vrhnout se do hlubin svého nitra.

Učíme se mlčení - abychom mohli vstoupit do hlubin vlastní bytosti a setkat se tam s boží jinakostí.

Tímto setkáním objevíme, že naše nejniternější já je v jednotě s celou existencí. 

Meditační praxe sice probíhá o samotě, přitom ale jde o skvělý způsob, jak se učit žít ve vztahu.  

Příčina tohoto paradoxu spočívá v tom, že kontaktem s vlastní skutečností získáváme bytostnou důvěru a odvahu vykročit vstříc druhým a setkat se s nimi na jejich skutečné rovině.

Samota meditace představuje obdivuhodný protijed osamělosti.

Když objevíme vlastní soulad ve skutečnosti, přestane nás děsit jinakost druhých. Přestaneme u nich neustále hledat své potvrzení. Vydáváme se na průzkumnou cestu lásky, na pátrání po skutečnosti druhého. A setkáním s touto skutečností se obohacuje a prohlubuje naše vlastní existence.  

Jednu z věcí, v nichž je třeba mít jasno představuje fakt, že meditace - tato snaha o nalezení moudrosti a lásky - musí probíhat zcela obyčejně, přirozeně.

Musíme se naučit vidět, že celek života je protínán paprskem božského, nachází se v harmonii s božským. Nejde nám o to obohatit svůj život o trochu duchovnosti. Duchovní cesta, neustálé pozvání k duchovnímu životu, znamená neustálé stavění svého života, sebe sama, do ohniska nejvyšší pravdy.

Abychom byli schopni naplnit velké životní úkoly, musíme se učit věrnosti v těch prostých a skromných. Meditace je velmi prostá a pokorná cesta, která nás připravuje na toto nasměrování vlastního života.

Náš život je sycen duchovní mízou, vyrůstající ze zdroje všeho bytí