148 .. 154

Jeden z prvních dopadů, jež pocítíme, když začneme meditovat se týká našeho běžného života. 

Harmonický tón, který se rozezní během vlastní meditace, začne vyvolávat odezvy v celé naší osobnosti a v každém aspektu našeho života. Je dobré si čas od času připomenout, že meditace není jen další naší aktivitou či oblastí zájmu.

Meditace je něco tak absolutně ústředního, že bychom mohli bez nadsázky říci, že je životadárná. 

 

Každý, kdo okusí klid a pokoj meditace, její jednoduchost a ticho, nepřipadá mu nudná. A každému, komu občas připadá nudná, bych ráda je poradila, aby to nevzdal. 

Každému bych poradila, aby jen dál, prostě vyslovoval svoji mantru. Toto je na začátku asi nejtěžší pochopit.

Myslíme si totiž, že bychom měli mít nějaké vhledy nebo že začneme levitovat, zatímco jde skutečně jen o to opakovat jediné slovo a s tím se spokojit. Pro moderního člověka je to velmi těžké, protože naše generace neumí být spokojená. Neustále očekáváme, že se něco bude dít. Zdá se, že když existuje nějaký vklad, musí být i nějaký výsledek, nějaký výnos.

 Meditace je způsob, jak se odnaučit svým materialistickým postojům, i většině postojů náboženských.

Je třeba se odnaučit obojí. Jde o to, uvědomit si to, co se už stalo a co se děje neustále, věčně. A to si právě uvědomujeme v naší meditaci. Toto vidění zahání veškerou nudu. 

Pokud chce člověk nalézt svůj život, musí ho nejprve ztratit. Z běžné zkušenosti víme, že právě tak se věci mají. 

Musíme pouze nalézt praktický způsob, jak uplatnit a naplnit toto poznání na nejhlubší rovině svého bytí, a tak se sjednotit se samotnou vnitřní strukturou skutečnosti.

Meditací se dostáváme do souladu s tím, jak se věci mají.  

Zjišťujeme přitom, že do skutečnosti přítomného okamžiku, který nám byl dán, se musíme ponořit dříve, než přijde smrt a svine minulost a budoucnost do věčnosti. To znamená, musíme se odnaučit věčnému unikání z přítomné reality truchlením nad minulostí nebo sněním o budoucnosti.   Meditující člověk se učí být přítomný, být klidný.

Meditace, to je růst a transcendence. Tak jako se rostlina, jíž věnujete svou péči, nachází v nepřetržitém stavu sebe - překračování, neustále opouští svůj předchozí stav, aby byla tím, čím je právě teď, stejně tak se to má na této cestě duchovního růstu i s námi.

Ze semínka se stane výhonek, ze stonku ovoce .. Meditace představuje právě takový plynulý pohyb sebepřekračování, v němž se rozvíjí jediná skutečnost člověka, kterým jsme ve věčné boží přítomnosti. V meditaci jsme prostě tak úplně a dokonale otevřeni lásce tohoto přítomného okamžiku, jak jen je možné. 

Dokážeme-li zůstat věrní a meditovat každé ráno a každý večer, naše schopnost lásky bude každým dnem větší, bude se stále prohlubovat a narůstat. 

Po pravdě myslím, že všichni začínáme meditovat jako sobci. A že první krize přichází, když během meditace zakusíme sterilitu, vyprahlost a nicotu sobectví.  

Samozřejmě čelíme pokušení to vzdát, utéct od této nové a možná ještě hlubší nicoty, než jsme kdy zažili.Právě v této situaci musíme učinit skutek víry. Může to vypadat jako krok do temnoty, vstříc oné nicotě, ale není jiný způsob, jak ji přijmout, než naše totální odevzdanost.

Zdá se mi, že o důležitosti meditace nelze nikoho přesvědčit pouhým mluvením. Nemá ani smysl se v této věci přít, protože každý, kdo začne meditovat, tak činí proto, že sám nahlédl pravdivosti této cesty. Možná se na ni dokonce rozpomene, protože mu současně objasní i oživí jeho nejhlubší pocit smyslu života. 

Taková je prostě skutečnost. Pokud chce člověk nalézt svůj život, musí ho nejprve ztratit.  

Čistota srdce znamená jasné, pronikavé vidění. Jak vyslovujeme mantru, stahujeme své vědomí do jediného bodu, mantry, a tento jediný bod vede k takovému vidění.

Všechno ostatní - vše co nás rozptyluje, všechny myšlenky o sobě, celé své ego odkládáme a vnitřní zrak se zcela a plně soustřeďuje na tajemství před námi

Tajemství meditace tedy spočívá v tom, zmenšit se do tohoto jediného bodu

Bylo by téměř nemyslitelné, kdybychom neměli pocity typu: "Tohle je ale naprostá ztráta času.. Copak by nebylo lepší použít úžasnou mysl, či nádhernou inteligenci jíž disponuji k prohloubení vhledu, k prohloubení vlastního chápání?"

A právě zde musíme začít takříkajíc ostřit své vidění, abychom došli k vnitřní čistotě. 

Abychom si osvojili umění meditace, musíme být stejně jako při každém jiném učení trpěliví, protože učit se věrnosti a plné pozornosti vyžaduje neustálou trpělivost 

Poznání, které meditací získáme, není jen dalším vkladem do naší paměťové banky. Toto poznání je sama moudrost. Moudrost zná hodnotu poznaného, poznává v souvislostech. Jde zkrátka o poznání z božské perspektivy.

Znamená to, že poznáváme vše, co je nám dáno poznat, z hlediska věčnosti.

Důležité od nepodstatného dokážeme rozpoznat jen tehdy, když víme, co je věčné.