15 .. 21

Budeme potřebovat veškerou dostupnou pomoc, sama jsem to zažila a v ten čas "v hodině dvanácté" přišlo mi do cesty učení Johna Maina, který ujišťuje, že pomoci se nám v pravý čas dostane. 

Perfekcionizmus, onu zhoubu každého duchovního růstu, musíme nahradit pokorou a prostotou. S nimi můžeme začínat stále znovu.

Pomoc často přichází, když vás už opouští veškerá naděje, doslova v hodině dvanácté. Když se však nevzdáváme, nevzdá to s námi ani ona.

Toto čtení na každý den, je sestavené z textů křesťanské meditace, a nejčastěji textů Johna Maina. Můžete je číst v době ranní svěžesti, nebo právě v hodině dvanácté, před každou meditací, nebo po ní, jako součást podpůrného rituálu. Můžete i jen namátkou otevřít a nechat slova přijít.

Jako mnich prožíval John Main každý den se silným smyslem pro posvátný čas. Necháte-li se na své cestě doprovázet jeho moudrostí a laskavostí, naleznete nejen inspiraci, ale podporu v bdělosti, která vám pomůže vytrvat na cestě. 

Sdílím svoji vlastní zkušenost. Svoji vlastní cestu. Gratuluji vám k 21. dni meditace. Pokud jste došli až sem, byla by velká škoda po této posvátné cestě nepokračovat. Přeji vám trpělivost pro další váš krok.  

John Main často říkával, že k tomu abychom se naučili meditovat, není třeba zvládnout žádnou složitou techniku ani přečíst stohy knih. V porovnání s většinou ostatních dovedností, jimž se v životě musíme naučit, je meditace nicméně čímsi mimořádně subtilním. 

Slovo "prostý", jak je chápal a používal John Main, zde rozhodně neznamená "snadný".

Jak víme z mnoha jiných disciplín, ať už je to zdravé stravování, či fyzické cvičení - silná motivace, to že se chceme učit, musí jít ruku v ruce s jasným porozuměním tomu proč. Osvojit si však prostotu, jež nám umožní v této praxi vytrvat a učinit z ní přirozenou součást našeho života, to je už náročnější a žádá si to svůj čas. 

John Main říkával, že pokud chceme meditovat, musíme to hlavně myslet vážně. 

Myslet to s meditací vážně podle něj znamená se jí prostě věnovat. Pravidelná ranní a večerní meditace tvoří pevný základ cesty. Pokud však jde o rychlost, s jakou si člověk tuto každodenní disciplínu osvojí, byl realista. Někteří s tím nemají žádný problém, jiní svádějí letitý boj. Z duchovního hlediska nás samotný proces učí smyslu trpělivosti a přijímání sebe sama. Příliš tedy nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá. Důležité je, že jsme na cestě. 

Musíte se naučit sedět klidně. Když vytrváte, zjistíte, že se již po krátké době opakování mantry dostaví určitý pokoj a uvolnění .. 

A vy budete cítit pokušení říci si: "Tohle je docela fajn. Rád bych si teď prožíval tento stav a zjistil, co cítím. Přestanu tedy opakovat své slovo a nechám se unášet tímhle zážitkem." A to je ta nejjistější slepá ulička. 

Nemeditujete, abyste zkušenost prožívali. Meditujete abyste do ní vstoupili

Meditace směřuje k plnému vědomí, učí nás širšímu vidění, pomáhá nám prolomit se ven z onoho uzavřeného vězení ega. K tomu nám slouží mantra. Když vyslovujete své slovo, nezabýváte se vlastními myšlenkami. Meditace, jak ji chápe křesťanství, je prostě skokem do Boží nekonečnosti. Lidé ve všech historických obdobích zjišťují, že takové opuštění sebe sama si žádá akt víry. Znamená to vzdát se kontroly a skočit do hlubiny. 

Když začínáme s meditací, máme přirozenou tendenci ptát se: "Jak dlouho tohle potrvá?"   

Mysl je lehká a toulavá. Náchylná podléhat myšlenkám a obrazům jako peříčko vlivu nejjemnějšího vánku.

Meditace je cesta stvořená k vypořádání se s rozptýleností, protože účelem mantry je uvést mysl do stavu klidu, ticha a soustředění. Podstata umění vyslovovat mantru je následující: vyslovovat ji, nechat ji znít, naslouchat jí. Dát mantře prioritu, postavit ji nade vše ostatní. Můj učitel říkával, že první tři cíle jsou následující: Nejprve jen vyslovovat svou mantru po celý čas meditace. To je první cíl a může trvat rok, či deset let, než jej naplníte. Druhým cílem je opakovat mantru a zůstat při tom dokonale klidný tváří v tvář všem rozptylujícím myšlenkám či pocitům. Třetí cíl pak spočívá ve vyslovování mantry po celý čas meditace bez jakéhokoli rozptýlení. 

Meditace je v podstatě cesta vedoucí k vlastnímu středu, k základu našeho bytí a setrvání tam - v klidu, tichu a s pozorností

Meditací se v podstatě člověk učí být plně živý, a přitom klidný. Právě klid meditace nás vede dál do onoho stavu bdělosti a pocitu úplné živosti, který se v nás postupně rozzáří, protože se nacházíme v harmonii se sebou a pozvolna též celým stvořením.

Zkušenost meditace nás uvede do souznění se vším živým. Avšak cestu k tomuto souznění, představuje ticho a klid.

Pro současného člověka je to docela složitý úkol. V naší kultuře má mnohá většina s tichem pramalou zkušenost a někteří se ho přímo děsí. Musíte si však na ticho zvyknout. Proto se na cestě meditace učíme vyslovovat mantru v srdci. Smyslem je právě uvést se do ticha. Odložit všechny materialistické představy o tom, jak dlouho to potrvá. Může to trvat dvacet let. Může to trvat dvacet minut. Ani na tom nezáleží. To jediné, co je důležité, pokud chcete znovu navázat kontakt se svým středem, je být na cestě. 

Musíme se naučit a dovolit přirozeným procesům, aby se rozvinuly svým vlastním tempem.  

Nechť si tedy každý najde své vlastní tempo vyslovování mantry. Většina lidí vyslovuje v rytmu svého dechu. Nezapomeňte: začínáte tím, že mantru vyslovujete, pak ji necháte ve svém srdci znít a nakonec ji budete naslouchat celou svou pozorností. Co se týče frekvence, vyslovujte mantru po celý čas meditace v rytmu, který vám bude vyhovovat.

Meditace je především modlitba prostoty

Budete čelit pokušení usnout na vavřínech, odplout do jakýchsi polovědomých zákoutí své mysli. Toto pokušení překonáte naprostou věrností mantře. Věrnost je podmínkou toho, aby mantra zapustila kořeny ve vašem srdci.  

Aby bylo naše srdce otevřené nejvyšší skutečnosti, potřebujeme být prostí jako dítě, tiše sedět v Boží přítomnosti. A opakovat mantru.  

Nepovažujte meditaci za třešinku na dortu každého dne. Není to přimíchání špetky "duchovnosti" do vašeho života 

Pohlížejte na ní jako na něco, co do vašeho dne vnáší skutečnost svobodného přístupu, který už tak máme. Každá meditace je nová zkušenost. Začneme mantru tiše vyslovovat nepřetržitě, pak ji necháme rozeznívat ve svém srdci. Když zjistíme, že jsme přestali, že jsme se ztratily v myšlenkách, jednoduše se k ní vrátíme, trpělivě, ale opravdu věrně. 

Je to vždy nové. Je to vždy totéž. 

Takže když budete uvažovat o pokroku, uvažujte o něm pouze z hlediska klidu. Je to klid věrnosti. Až se vám srdce začne plnit úžasem nad bezmezným tajemstvím, jehož jsme součástí, ještě svůj klid prohlubte. Veškerý pokrok je pokrokem ve věrnosti.