162 .. 168

Na meditaci není vůbec nic vzrušujícího. To nejdůležitější je pochopit její naprostou obyčejnost. Není na ní nic efektního, je absolutně obyčejná. 

Musíte začít: to nejdůležitější je začít. Neptejte se: "Mám zásoby na cestu? Mám dost silnou vůli, pevný charakter, ...?" Jen začněte. Jakmile začnete vše co k cestě potřebujete,  vám bude dáno. 

Abyste začali, musíte meditaci začlenit do svého každodenního programu. Musíte pochopit, že se nenaučíte meditovat, aniž byste meditovali. Takže první věc je udělat si čas. Meditujte každé ráno a každý večer. Od začátku až do konce vyslovujte svoji mantru.

Cesta meditace, je cestou očišťování. Očišťování je často drsné, bolestivé. Je potřeba však pochopit, že je nutné abychom byli zbaveni všeho, co by nám bránilo v otevřenosti čisté energii.

Egoismus musí pryč, touha musí. pryč, snaha druhé vlastnit a ovládat musí pryč, a to bolí.

Každý z nás tedy musí být připraven na jisté utrpení, jež zákonitě provází  opouštění starých způsobů, našeho starého já a otevírání se novému životu, nové cestě, která je cestou bezpodmínečné lásky.

Buďme stateční, jelikož síla k překonání všech překážek je nám všem k dispozici a je neomezená.

Znovu a znovu opakují mistři modlitby jednoduchou a praktickou radu: "Vyslovuj svoji mantru, používej své slůvko" 

Oblak nevědění  radí: "A nemodli se mnoha slovy, ale slovem krátkým, nejlépe jednoslabičným. Vlož toto slovo, takže tam bude vždy, ať se děje co se děje. Tímto slovem zadržíš všechno myšlení"

Opakování mantry splňuje všechny požadavky a rady mistrů, protože nás vede přímo do harmonického, pozorného klidu mysli, těla i ducha. Nevyžaduje žádný zvláštní talent či dar, kromě opravdového úmyslu a odvahy vytrvat. 

Čistota srdce je přístupná všem, bez ohledu na to, zda umějí číst

Kassián říkal, "ani prostota venkovanů pro ni není překážkou, neboť tato čistota je všem nablízku, stačí jen stálým opakováním mantry udržet mysl a srdce pozorné vůči Bohu"

Křesťanskou mantrou je prastará aramejská modlitba: Maranatha ma-ra-na-tha 

Myslím, že všichni musíme dojít k poznání, že ticho nemusíme vytvářet. Ticho už je tady, v našem nitru. 

My jen do něho musíme vstoupit, být tiší, a stát se tichem. Smyslem a úkolem meditace je dovolit si být tak tiší, aby se toto vnitřní ticho mohlo vynořit. Učit se vyslovovat mantru, zanechávat všech ostatních slov, myšlenek, představ a fantazií znamená učit se vstupovat do přítomnosti Ducha, který přebývá v hloubi našeho srdce, který tam přebývá v lásce.

Slova, jimiž se pokoušíme předávat poselství a zkušenost, musí být sycena láskou, ale to je možné jedině tehdy, vychází-li z vnitřního pramene: z ticha ve vašem nitru.

Jeden z největších problémů, když se mluví o meditaci, spočívá v tom, že lidé,  často nemají vůbec žádnou zkušenost s tím, o čem je řeč, a tudíž vůbec nepochopí, k čemu nás má meditace skutečně dovést. 

Tradice meditace, vede každého z nás k objevu nekonečného bohatství. Každého z nás. Každý z nás je vysvobozen z okovů strachu, viny, .. je vysvobozen v hlubinách svého ducha. 

Pokoj není nehybná kvalita. Je to plnost života.

Je to pocit radostného bytí a dobra, jež k nám přichází, když dosáhneme plné harmonie, harmonie celé své bytosti.  

Meditace je velmi jednoduchý proces, kterým se připravujeme nejprve na smíření sama se sebou, abychom pak dokázali ocenit mír samotného božství v nás.  

Dnes poměrně rozšířené vnímání meditace jako prostředku uvolnění, udržení si vnitřního klidu uprostřed moderního života, není v zásadě samo o sobě chybné. Pokud však toto chápání nejde dále, jde o velmi omezený pohled.

Čím déle meditujeme, tím více si uvědomujeme, že zdrojem našeho nově nalezeného klidu je právě Boží život v nás.   

Idea meditace je velmi prostá. Není na ní nic komplikovaného, nic ezoterického. Je to ta nejjednodušší věc, jakou si můžete představit, a její krása spočívá v tom, že vede k prožitku jednoduchosti. 

Meditovat v podstatě znamená klidně spočívat v samém středu svého bytí.

Jediný problém s tím spojený je až zběsilá překotnost dnešního života a světa, v jehož nepokojné atmosféře se klid a ukotvenost jeví většině z nás jako něco téměř cizího. Růst však probíhá ze své přirozenosti vždy od středu ven. Střed je tam, odkud vycházíme - opět jsme u podstaty meditace.

Meditace spočívá v navázání kontaktu s původním středem naší bytosti. Návrat k vlastnímu původu, růst, být tichý, to vše jsou zkušenosti, které získáváme ve středu vlastního bytí