239 .. 245

Naučit se meditovat není úplně snadné. Znamená to velkoryse věnovat svůj čas nejdůležitější skutečnosti života, tomu, že Bůh je a že jeho Duch přebývá v našich srdcích.

Smrt není jedinou skutečností, kterou často potlačujeme, je to též Bůh, a tedy i život. Meditací přijímáme tuto skutečnost a zaujímáme k ní kladný postoj. 

Díky věrné praxi poznáme, že meditace je cesta hlubokého pokoje a radosti. Cesta jenž nás vede ven z osobní oddělenosti a úzkosti, kterou trpíme v důsledku svého popírání Boha a oddělenosti od Ducha

Často se zdá, že se obrovským tempem řítíme životem, aniž bychom postřehli vnitřní plamen bytí ve svém srdci. Náš spěch ho mnohdy téměř uhasí.

Když však usedáme k meditaci, tiše a prostě, plamen se rozhoří, jasně a vyrovnaně. Když se vzdáme uvažování v pojmech úspěchu a vlastní důležitosti, světlo tohoto plamene nám pomáhá chápat sebe i druhé s vřelostí a láskou.

Meditace nás učí tomu, co už víme, ale na co často zapomínáme, že totiž nelze žít naplno, nedáme-li životu hlubší smysl. Život přitom má svůj absolutní význam a hodnotu, které lze uskutečnit pouze v tiché vyrovnanosti bytí.

Nalézt vlastního ducha, střed své osobní identity, a blíže se s ním seznámit znamená čerpat životní sílu z tohoto středu.

V ten moment člověk již není zmítán každým poryvem větru, který právě rozčeří povrch, ale nachází zakotvení sám v sobě.

Stejně jako rostlina, jež ke svému růstu potřebuje, aby ji někdo zasadil, ona mohla zapustit kořeny a pak byla dále pěstována.

Meditace díky svému zaměření, den po dni vede k pěstování života z ducha, k návratu ke kořenům ve vlastním středu. 

Meditace je pro nás tak důležitá tím, že nám pomáhá prožívat život jako proces celkového růstu. Smysluplný život se vyznačuje neustálým prohlubováním a zráním. 

Myslím, že není nic smutnějšího, než když člověku ubíhají léta života, aniž by se sám jakkoli posunul, aniž by skutečně integroval svou zkušenost.

Meditace je důležitá protože vede k tomu, co představuje první fázi každého růstu, k zapuštění kořenů

Člověk jako celek začne růst, když zapustí kořeny ve svém nejvniternějším středu. 

Uvažme kolik věcí se v našem životě může pokazit. Přemýšlejme, co může tyto katastrofy napravit.

Co dokáže vyhojit nevyhnutelná zranění? 

Vždy to bude "síla lásky". Je to láska, co hojí, co obnovuje, co nás naplňuje nadějí, co nás vysvobozuje z vězení našeho egoismu.

V meditaci se učíme být tiší, klidní a usebraní a začít si uvědomovat Lásku přítomnou v našich srdcích. Toto uvědomění se objevuje v důsledku zjevení, nikoli naší manipulace. Zapomenout na sebe a setkat se s touto skutečností, vstoupit do této přítomnosti je, prostě řečeno, ta vůbec nejdůležitější věc v lidském životě. 

Je to nejvyšší priorita každého dne a každé etapy našeho života, protože jakmile se vydáme na tuto cestu, každá součást bude prodchnuta energií božské lásky. 

Meditace je umění. Ačkoli je to umění, můžeme se mu naučit všichni. 

Avšak někdy může být pronikavý a silný intelekt při osvojování této jednoduché dovednosti překážkou. 

Pro většinu z nás začíná meditace spíše jako odnaučování. Přestáváme spoléhat na náš intelekt a otevíráme uvnitř sebe nové způsoby vnímání. Pravou podstatou meditace je Tajemství a hlavním účelem je nasměřovat své energie do nitra a z tohoto středu proměnit svůj život v experiment, který umožní nejprve objevit a poté i přijmout váš vyšší záměr. 

Moderní mysl, ne vždy umí vyrovnat s představou Tajemství. Nicméně jsou v našich životech oblasti, které mohou zůstat navždy nepřístupné a jedním z takových je vědomí. I kdybychom jednoho dne porozuměli jak vědomí funguje, jeho opravdová hloubka leží mimo rámec objektivního porozumění. Proto abychom poznali, kdo doopravdy jsme, musíme jít až za mysl samotnou. A to je účelem meditace: Vstoupit do ticha za myšlenkou

Všichni si přejeme vědět, co je pravým smyslem našeho života. Navzdory všem vymoženostem moderní doby existuje jedna věc, která nám stále uniká. A tou je hluboký pocit naplnění a vyššího smyslu života.

Stále znovu máme tendenci uvěřit, že naplnění může přijít na základě něčeho, co uděláme nebo vytvoříme ve vnějším světě. 

Meditace nás učí, že pravým účelem života není něco, co zde máme vykonat, ale že jde o to, kým zde máme být.

Je to kvalita, či vnitřní síla, jež proniká do všeho, co v životě uskutečníme.

Smyslem svého života se tak vpravdě stáváme my sami