260 .. 266

Stále více současných myslitelů, kteří si kladou zásadní otázky o naší společné budoucnosti, si začínají uvědomovat, že základní sociální problémy, jsou v podstatě problémy duchovního rázu.  

Hlavní problém - a zároveň možnost - každého člověka je poznat, kdo jsme, jaký je náš potenciál a pak jej v lásce naplnit.

Díky osobní praxi meditace se nemusíme spokojit s životem odděleným od duchovní skutečnosti, s pouhou četbou o ní či nasloucháním zkušenostem druhých lidí. Sociální význam meditace spočívá právě v osobním rozměru duchovní zkušenosti. Zkušenost, kterou nelze oddělit od autentického vhledu, je poznávání této lásky ve vlastním srdci

To vše ale zůstanou pouhá slova - dunící kov a zvučící zvon, jestliže nepodnikneme vlastní praktické kroky, jež nás otevřou skutečnosti

Meditace v našem životě hraje tolik zásadní roli, jelikož právě v síle ticha a usebrání poznáváme že se pravdy o sobě nemusíme bát. Nemusíme se bát ničeho z minulosti ani z budoucnosti.

Když dospějeme k pravdě o veškeré skutečnosti, zjistíme, že se nemusíme bát protože jsme nevyčerpatelným zdrojem, soucitem, něhou, i uzdravujícím odpuštěním 

Meditace je tradiční, jednoduchý proces, který nám pomáhá odkládat veškerý strach, neboť ten je při ní vypuzen pravdou a láskou. Meditace je prosté otevření srdce, bytí nabité nekonečnou Boží láskou.

Cesta meditace není únik. A v žádném případě to není cesta iluze. Nesnažíme se uniknout z reálného světa nejasných konců a chaotických začátků ani se nepokoušíme zkonstruovat nějakou alternativní, iluzorní skutečnost dle vlastní potřeby.

Důvodem, proč je pro nás všechny tak důležitý čas meditace, je potřeba jistého zásadního přenastavení, které nám umožní projít oním navýsost důležitým procesem konverze, změnit svůj úhel pohledu a naučit se milovat.

Musíme se přeladit na skutečnost, že láska je základem a středem všeho bytí. Přeladit na skutečnost a přijmout fakt, že jedině s láskou můžeme být sami sebou

V pravidelných časech meditace se noříme do ticha, z něhož posléze vycházíme občerstveni, obnoveni, jako opětovně pokřtěni v síle Ducha. K tomu stačí prostě být, být v jeho přítomnosti. 

V jeho přítomnosti se uzdravujeme, i nacházíme odvahu žít svůj skutečný život. Jakmile se otevřeme této vnitřní síle, všechno v našem životě začne být nabito smyslem. 

Tento smysl vychází z ticha. Všechno naše mluvení, všechno naše žití, všechno naše milování čerpá svůj smysl z toho ticha a zase se do něj navrací. 

Abychom se naučili tomuto tichému mlčení, abychom se otevřeli tomuto daru, pomáhá naše mantra. Nejdříve se tedy musíme naučit vyslovovat svoji mantru. 

Nestačí jen o tichu přemýšlet či mluvit - musíme se mu odevzdat!

Věřím, že důležitost i váha meditace v našem životě se skrývá v tom, že nás vyučuje uvnitř našeho vlastního srdce, v samém středu našeho bytí, kde můžeme přímo zakusit, že Láska je skutečně vše ve všem.

Myslím, že my všichni jsme zváni, abychom objevili toto tajemství, ve svém srdci. Jedině skrze vlastní zkušenost, můžeme poznat, že energií, kterou můžeme nalézt ve svém nitru, je neomezená, nekonečná a sebesdílející láska.

Tím, že se úplně ztišíme, se také zcela otevřeme. Otevřeme se své vlastní celistvosti a necháme se vést do hloubky, k podivuhodné pozornosti, která nakonec překročí veškerý zmatek. 

Účelem mantry je právě přenést nás do tohoto bodu klidu a otevřenosti, který stojí za vším rozdělením a disharmonií. Neztrácejte odvahu, jestliže se pokoj a klid nedostaví okamžitě a trvale. Když v sobě narazíte na rozdělenost, prostě pokračujte s vyslovováním své mantry až do konce své meditace. S otevřeností a oddaností dítěte. 

Nesnažte se rozmotat ono tajemství, dovolte aby vám bylo odhaleno. 

Bude to osobní, jedinečné odhalení a jedinečný přínos pro vesmír jako celek i celý plán stvoření. 

Usaďte se, zavřete oči a vyslovujte svoji mantru.

Okamžik ticha a okamžik lásky

Okamžik, kdy jsme konfrontováni se skutečností své vlastní existence a s výzvou přijmout její dar s absolutní velkorysostí a prostotou. 

Moment, kdy se člověk oprostí od svého "já", utvořeného kulturou, vzděláním či etikou svého vnějšího prostředí, vzdá se rozumové inteligence a vkročí do živé zkušenosti. 

Moment, kdy člověk oddávajíc se předmětu meditace je uchopen silou své bytosti a pozvolna tak mizí vzdálenost mezi poznávajícím a poznávaným. 

Poznání je sňatek, spojení poznávaného s poznávajícím.

Poznání je láskou.