337 .. 343

Meditace je cesta ke svému vlastnímu středu, k základům vlastní bytosti a setrvání zde - klidně, tiše a pozorně. 

V podstatě je to cesta, která nás učí být bdělými, plně živými a tichými. 

Nejde o to ticho vytvářet, ticho je už zde, uvnitř nás.  Musíme do něj vstoupit a stát se jím. 

Mistři modlitby potvrzují, jistý postupný vývoj, jímž člověk na cestě modlitby prochází, ale ne v tom smyslu, že by někdy v životě dospěl do stadia, kdy zcela překročí modlitbu.  

Vývoj spatřují spíše v rostoucí radosti, s níž se člověk kdykoli pouští do kterékoli formy meditace jež je právě vhodná. Všechny tyto meditace se samozřejmě navzájem doplňují, za předpokladu, že chápeme jejich skutečný smysl, jímž je umožnit nám vstoupit do ticha. 

V našem životě se různé proudy modlitby vždy sbíhají a spojují nás stále těsněji v univerzálním oceánu lásky

"Jestliže znovu nebudete jako děti ..."

Meditace nás činí jednoduššími - tak jednoduchými abychom dokázali přijmout plnost pravdy a lásky . Připravuje nás a umožňuje nám naslouchat s dětskou pozorností svému nitru. Na cestě meditace postupně vstupujeme do stále hlubšího vztahu s Duchem, s Bohem, který je láska přebývající v našich srdcích, láska osvěcující a oživující. 

Láska otevírá všechny dveře, nezáleží na tom, jak byly zavřené, nezáleží na tom, jak byly zrezivělé od nepoužívání. 

Tvoje práce je přinášet jednotu a harmonii, aby otevřela všechny dveře, které byly zavřené po dlouhou dobu. 

Měj trpělivost a toleranci. Stále otevírej svoje srdce.

Mahariši

Obecně ve svém životě neodmítáme myšlení, neodmítáme emoce, ale uvědomujeme si, že má-li nás cesta dovést do plnosti čistého Bytí, musíme myšlení i emoce překročit s pomocí disciplíny, která netíží a netlačí.

Touto je naše meditace. Jen vyslovujeme mantru s absolutní důvěrou, s absolutní vírou, neboť se nacházíme v přítomnosti absolutní Lásky. 

V meditaci nehledáme zážitky, dokonce ani zkušenost světla či osvícení. Meditujeme, protože víme, že již nemůžeme žít svůj život smysluplně, pokud se neodhodláme - se vší vážností a disciplínou - otevřít zdroji všeho smyslu a vstoupit do svého nejhlubšího já.

Všichni víme, nebo alespoň tušíme, že jsme byli stvořeni láskou a pro lásku. Víme však také, že si lásku nelze vynutit, nelze si ji ani vysloužit. 

Meditací se nesnažíme si lásku vysloužit nebo zasloužit, prostě se jen otevíráme tomu, co je dáváno, tomu, co je.

Ponoření do ticha vyžaduje čas, energii a lásku.

První, co jsme pochopili ohledně meditace, že je potřeba věnovat jí svůj čas.
A potom, že energii jíž nalézáme ve svém vlastním srdci, je energií celého stvoření.