64 .. 70

Stále více současných myslitelů, kteří si kladou zásadní otázky o naší společné  budoucnosti, si začíná uvědomovat, že základní problémy jsou v podstatě problémy duchovního rázu. 

Hlavní problém - a zároveň úkol a možnost - každého člověka je poznat kdo jsme, jaký je náš potenciál a pak tento potenciál naplnit.

Meditace řeší tyto základní životní otázky každého člověka, díky oddanosti se nemusíme spokojit s životem odděleným od duchovní skutečnosti, s pouhou četbou o ní či nasloucháním zkušenostem druhých lidí. Sociální význam meditace spočívá právě v osobním rozměru duchovní zkušenosti.

To vše jsou ale pouhá slova - dunící kov a zvučící zvon - jestliže nepodnikneme praktické kroky abychom se otevřeli skutečnosti, na niž poukazují.

V pravidelných časech meditace se noříme do ticha, z něhož vycházíme občerstveni a obnoveni. Je to Boží přítomnost, v níž se uzdravujeme.  

Je to přítomnost, v níž nacházíme odvahu žít svůj život.  

Jakmile se otevřeme této síle, všechno v našem životě začne být nabito smyslem. Tento smysl vychází z ticha. Všechno naše mluvení, všechno naše žití, všechno naše milování čerpá svůj smysl z tohoto ticha a zase se do něj navrací. 

Cesta meditace není únik. A v žádném případě to není cesta iluze.

Nesnažíme se uniknout z nejasného světa konců a chaotických začátků ani se nepokoušíme zkonstruovat nějakou alternativní, iluzorní skutečnost dle vlastní potřeby. Stres, napětí, problémy, to vše zůstane, ale již nás to neporazí. Cesta meditace je cestou stále hlubšího, stále velkorysejšího ticha a mlčení.

Nestačí jen o tichu přemýšlet, či mluvit - musíme se mu odevzdat!

 Abychom se naučili tomuto tichému mlčení, abychom se otevřeli tomuto daru, musíme se naučit vyslovovat svoji mantru. 

Naše cesta - nelze to opakovat dostatečně často - je cestou prostoty. Tím, že se úplně ztišíme, se také zcela otevřeme.

Otevřeme se své vlastní celistvosti a necháme se vést do hloubky, k podivuhodné pozornosti, která nakonec překročí veškerý zmatek. Účelem našeho slova je právě přenést nás do tohoto bodu klidu a otevřenosti, který stojí za vaším rozdělením a disharmonií. Vyslovujte mantru jako dítě a poznáte rozměr i moudrost této prostoty. 

Nesnažte se rozmotat toto tajemství, ale dovolte, aby vám bylo odhaleno ve vašem vlastním srdci.

Bude tak učiněno v nejhlubším středu vaší bytosti, bude to velmi osobní, jedinečné odhalení a jedinečný přínos pro vesmír jako celek

Usaďte se, zavřete oči a vyslovujte svou mantru.

Meditace je způsob bytí, bytí v lásce. Jediné, co potřebujeme je vědět jen to, že jsme na cestě a že jsme nadále věrní. Vyslovujeme svoji mantru, jak nejlépe dokážeme, den za dnem, se stále větší prostotou, stále hlubší chudobou.  

Chudoba slova znamená oddanost jedinému slovu, jehož podstatou je dovést vás do ticha. 

Zmiňuji a nabízím vám Maranatha, nejde o žádné magické slovo. Není to slovo s nějakým esoterním výrazem nebo tak něco, je to prostě slovo, které je posvátné. Je možná nejstarší modlitbou hned po otčenáši. Vede nás k velkému pokoji, klidu, spočinutí. 

 Každý může mít své vlastní slovo, svoji modlitbu, v každém případě vám hned na začátek doporučuji slovo s otevřenou samohláskou. 

Všichni potřebujeme povzbuzení, abychom dokázali den za dnem věrně kráčet po cestě a každé ráno i večer se vracet k meditaci 

Nepotřebujeme povzbuzení ohledně vlastního pokroku, to by byl sebestředný a egoistický přístup k modlitbě. Učíme se být bdělí, plně vědomí. Nenechte se ničím odradit, nesnažte se sami sebe posuzovat.

Jediné důležité měřítko je láska ve vašem srdci

Záleží na naší víře, nikoli na našem pokroku. Cesta víry představuje zároveň cestu pokory.

Věrná pokora a pokorná věrnost, to je cesta meditace. Pokaždé když usedáme k meditaci, pokorně opouštíme vše a zcela se dáváme k dispozici síle, jež se uvolňuje v našich srdcích. 

K tomu abychom začali meditovat potřebujeme jediné: odhodlání začít. Začít objevovat své křeny, svůj potenciál. Začít se vracet ke svému zdroji.

Meditace je stav jednoduchosti, výsledek plného vyzrání původní nevinnosti.

Všichni víme, jak snadné je podlehnout roztržitosti. Všichni se proto musíme zabývat vlastním nedostatkem kázně. Potřebujeme uklidnit svoji neposednou a toulavou mysl. Jednu z prvních lekcí pokory představuje uvědomění, že moudrost a klid, stav, v němž už nás nic nerozptýlí, přichází jako dar. Na nás je pouze abychom byli připraveni, a to tichým mlčením.

Mlčet se učíme, když se spokojíme s vyslovováním mantry s pokornou věrností