78 .. 84
84/365
Meditací nalézáme své místo ve světě
Meditace je vykročením ze sebestřednosti, čímž nalezneme své místo ve světě, místo, kde bychom měli být a kde skutečně jsme. V důsledku toho se náležitě srovnají všechny naše vztahy: vztahy k druhým, k okolnímu prostředí a veškerému stvoření.
Pak objevíme, že máme nezastupitelné místo v Božím plánu, což je zcela zásadní pro naše základní zdraví. Lidé žijící v dnešní společnosti potřebují nejvíce ze všeho objevit důstojnost, již s sebou nese odpověď na jedinečný dar vlastního stvoření. Někde musíme začít.
Musíme začít sami u sebe, a to tím, že se naučíme být vnitřně tiší.
To znamená prostě se učit být, být sám sebou, místo abychom se neustále definovali tím, co děláme, nebo co si myslíme. Jako umění a praxe nás meditace vede do tohoto stavu prostého bytí klidným, tichým opakováním mantry. Ma-ra-na-tha
83/365
Co je ve hře
Meditace je časem hluboké radosti. Je to mír překračující chápání, překračující všechna slova, pojmy či analýzy. Dovolte mi opět připomenout, co je ve hře.
Zaprvé, je to každodenní oddanost, která je zcela nezávislá na našich pocitech.
Nemeditujeme jen tehdy když máme chuť, ani se meditace nevzdáváme, když se nám nechce.
Přijímáme disciplínu každodenní meditace a každodenních návratů k ní.
Pak přijímáme disciplínu mantry, zavazujeme se vyslovovat ji od začátku do konce.
Podstatou zkušenosti meditace není sebeanalýza, ale sebe-překročení.
82/365
Paradox meditace
Smyslem vyslovování mantry je
soustředit svou pozornost. O ničem nepřemýšlíme, nesledujeme žádné vhledy, jež
se během meditace mohou objevit.
Nechte je být, ať se klidně ztratí, zatímco budete sestupovat do stále hlubšího ticha, v němž bude mantra jediným zvukem ve vaší mysli.
Mantra sama vás naučí trpělivosti potřebné k jejímu vyslovování.
Řečeno běžným jazykem, podstatou meditace je opustit ego. Nepokoušíme se zahlédnout svým vlastním egem, co se děje. Vidění ega je omezené jeho vlastní sebestředností. Oko, jímž vidíme neomezeně, je oko, které samo sebe nevidí. Paradox meditace spočívá v tom, že jakmile se vzdáme snahy vidět a vlastnit, vidíme vše a všechno je naše.
81/365
Meditace je zkušenost nekonečnosti
Meditace je velmi mocná a účinná
cesta, naučíte-li se vyslovovat mantru soustavně a bez přerušení, čímž jedině
se vzdáváme sebe sama, pokládáme svůj život a necháváme se pohltit tajemstvím.
. Lidé se ptají: "Co je to zkušenost modlitby?"
Zkušenost modlitby je stav, kdy zcela překročíte sebe sama, kdy jdete za všechna slova, jež bychom mohli použít k popisu této zkušenosti.
Vyslovováním mantry se však slov vzdáváme, neboť zkušenost omezují, udržují ji v rovině sebereflexe. Meditace, modlitba, je však zkušenost nekonečnosti a žádné konečné slovo ji nemůže pojmout.
80/365
Meditace je chvílí chudoby. Chudoby ducha.
Meditace nám může připadat
obtížná, protože se tak přehnaně zabýváme sami sebou. Tak říkajíc si nemůžeme
pomoci a neustále se díváme na sebe, přemýšlíme o sobě, sami sebe analyzujeme.
V meditaci jde přitom o definitivní vypnutí. Jedná se o chvíli chudoby, mlčení, sebezapomnění. Není to čas sebeanalýzy, kdy bychom měli přemýšlet o svých motivech, nebo si sami sebe představovat jako duchovní či hříšné. Je to doba pro absolutní ztišení mysli a těla.
Cesta k němu je velmi prostá: je to cesta mlčení, víry, cesta chudoby ducha.
Velkorysá chudoba, je radostná chudoba, v níž odevzdáváme všechna svá slova a spokojíme se s jediným slovem, mantrou.
79/365
S nádechem přichází život
Co v meditaci neopomenout a nezanedbat je disciplína tělesného klidu. Čas od času si ji připomínejte,
abyste nezačali být příliš shovívaví k vlastní neposednosti.
Také mantru můžete vyslovovat s nádechem a pak, tiše vydechnout.
Jako byste přitom s každým jejím vyslovením přijímali svůj vlastní život.
Nadechnete jej a s tichým výdechem, jako byste svůj život zase vraceli Bohu - s absolutní vírou, a absolutní láskou, ochotni znovu jej od Něj přijmout, jestliže vám ho opět dá. Náš dech ukazuje, jak pevně je naše meditace ukotvena na základní ose smrti a vzkříšení.
78/365
Umíráme všemu, co pomíjí. Žijeme vrůstáním do nekonečnosti.
Jednou z věcí, které jsou
pro západního člověka na meditaci nejobtížněji pochopitelné, je fakt, že se
nejedná o snahu vyvolat nějakou událost
Zpočátku se domníváme, že meditací usilujeme o nějaké dění. Někteří očekávají nějaké vize, hlasy, či záblesky světla, jiní hluboké vhledy a pochopení. Jiní zase lepší kontrolu nad svým každodenním životem.
Základní cíl meditace je ve
skutečnosti zcela opačný!
Meditace nás učí plně si uvědomovat to, co je. Má nás naučit čerpat přímo ze skutečnosti, která nás nese.