Až  ..

Přátelé moji, moc děkuji za to, že mi píšete. Vážím si každé zprávy, každého emailu a děkuji, že se nezlobíte, pokud nereaguji vždy ihned i když se snažím. Vaše příběhy, stejně jako život je i mým, proto pro lhostejnost nemám místo - "můj" život je totiž stejně tak i váš. Moc nelze v našem zajetém nastavení vynechat slova naše a vaše, ale je důležité vědomí, že je tady jediný život a je opravdu vzájemný, prolnutý všemi a vším. Takže ještě jednou děkuji a Jsem, ano jsem a pokud ne ihned ve slovech letících v odpovědi zpět, zcela jistě jsem hned v myšlence. Objímám hned jak čtu, raduji se, nikdy nepláču a když tak jen štěstím, v opačném případě cítím soucit ale vím, že všechno je v pořádku .. to musíte cítit, jsem s Vámi stejně jako Vy se mnou a za to moc děkuji. 

Píši dnes v nadpisu Až.. ačkoli to slovo věčných odkladů z mého života téměř vymizelo, tentokrát je opravdu na místě. Dejte mi čas prosím. Píšete a přejete si, abych sdílela svůj pobyt ve tmě. Napíšu a moc ráda, uvědomuji si jak moc Světla mi tyto chvíle ve tmě do tohoto světa přinesly. Ale opravdu až .. až najdu formu sdělení. Nejsem spisovatel, nejsem řečník a k tomu všemu na prožitky hluboce prožité, v jemnosti hmoty, kam běžně člověk cestu nepodniká, se slova opravdu těžce hledají. Neexistují, tak to cítím. Ale možná najdu způsob jak to aspoň nejlépe přiblížit. I když vím a vždy vám připomínám, žijte Své prožitky, vnímejte co Sami cítíte, protože slova a prožitky druhých mohly by vzbuzovat očekávání a potažmo v nejhorším případě i zklamání. Stále jsme totiž plni těchto světských vlastností jako srovnávání a hodnocení a k tomu tenká hranice ke ztrátě vlastních hodnot..

Jedno vím jistě a mohu napsat teď hned, je to měsíc, kdy jsem otevřela dveře a vpustila do chatky denní světlo po pěti dnech tmy. Je to týden co jsem trochu nemocná, jeden by řekl běžné nachlazení a ano, je to tak, jen já ale vím, že hledám Své nové hranice, v tomto hrubohmotném světě .. Je to nejkrásnější zkušenost, ale také zjištění a chtělo by čas si teď někam zalézt a jen s tím být a vše to v klidu ukotvit do tohoto světského života. Přitom, ale stejně tak vím, že kotvit se zde nechci, chci žít tak, aby další můj život byl ještě vetší odměnou, takže to už jinde ... Vidíte? Zkuste najít slova. Stovky moudrých knih jsou plný Těch slov, vím ale stejně musíme na to prostě přijít každý vlastní zkušeností, stejně tak jako já teď sama najít Své hranice pro život tady a teď i když vím, že bezhraničnost je to, co jsem .. Děkuji Vám za Vaši přítomnost i podporu 

S objetím a láskou k vám všem

Marcela Magdaléna ✨ Laskavá tma

p.s. Kde jsem své chvíle ve tmě prožila, ale tajemstvím není, naopak moc a ráda doporučuji, pokud Vaše kroky směřují do tmy a zároveň tímto děkuji..

Děkuji za všechno a především za to, co je v těchto chvílích nejdůležitější, Milane děkuji za bezpečí, které jsem po celou dobu cítila. Vzdálený pomyslný oheň a pozornost Tvá i Tvojí ženy Kamily.  Děkuji za jídlo, které jsi s laskavostí Tobě vlastní pro mě chystal a děkuji, že rozumíš a nezlobíš se, že jsem ho nejedla. Dnes vím, že potrava mé duši jež se jí dostávalo stačila, a proto mé fyzické tělo občas vyslalo pouhou touhu po šťavnatém ovoci, na které jsi však nikdy nezapomněl a vždy bylo radostí pro mě, že bylo součástí té hostiny, kterou jsi mi každý den uspořádal. Děkuji, že jsi mi každý den nabídl svoji pozornost a možnost mi naslouchat a děkuji, že se nezlobíš, že jsem jen s láskou poděkovala, ale byla dál nejšťastnější jen ve své samospolečnosti, protože necítila jsem se sama. Bylo se mnou vše, kdybych to potřebovala, ale nejvíc vědomí, že jsem tím vším. Proto žádný stesk, žádný smutek, ale pocit plnosti života .. Milane vrátím se a těším se na svůj další čas ztrávený ve tmě, která má dnes zcela jinou formu, když večer do ní ulehám .. 

S láskou MM