I stará třešeň si zaslouží obejmout

Před pár dny jsem se s vámi podělila o jeden ze dvou příběhů, ze setkání, které mě ten den opravdu moc potěšily. Dnes příběh druhý.

Tomuto setkání předcházel telefon, kde zaznělo: "dobrý den Marcelko, s manželem jsme dostali od dětí poukaz na masáž a rádi bychom se k vám objednali" tušila jsem od koho rodiče to jsou a začala jsem se těšit. Výdycky mám moc velkou radost, když se někdo rozhodne darovat poukaz právě ke mně na marma terapii. Je to pro mě vlastně ta největší pochvala. Radost dvojnásobná, když zazvoní telefon a obdarovaný se ozve, že by rád vyzvedl svůj dárek. Jste jistě teď se mnou v té představě .. radost, radost, radost. Zpět k příběhu. Přišel pár, o něco mladší než moji rodiče a už mezi dveřmi byla cítit pokora, úcta a vzájemná láska. Dýchl na mě klid venkova, takový co znáte když přijedete k babičce. Pleť obou byla zdravá a už v dubnu byl cítit dotek slunce ve tvářích. Voněli zahradou a když mi vyprávěli o své zahradě, tak s čistou láskou ke každé meruňce stojící v sadu. Co bylo nejvíc emotivní pro mě, mimo to vše již zmíněné? Po terapii se žena na lehátku posadila a říká: Děkuji Vám, bylo to moc krásný a nikdy jsem nic podobného nezažiala. Co bylo ale moc zajímavé, když jste byla u mých očí a měla na nich dlaně, zjevila se mi naše třešeň. Je opravdu stará a každé ráno, když otevřu okno je první co vidím. A teď tak překrásně kvete. Mám jí moc ráda a jednou až nebude, vím jistě, že tam zůstane aspoň kus kmene, který na tu zahradu prostě patří" Jistě čekáte, jak jsem zareagovala, no možná víte, jak jsem zareagovala. Zeptala jsem se, zda s tou třešní promlouvá a zda ji chodí i obejmout. "Nechodím, už je opravdu stará..." potom bylo dlouhé ticho a náhle malý potutelný úsměv. Nebylo potřeba už nic víc říkat, přesto jsem to vyslovila. "Myslím, že Vám dnes chtěla svým zjevením poděkovat. Ani netušíte, že s ní promlouváte. To každé ráno, kdy jí věnujete svoji vědomou pozornost, je mnohem víc, než když by dobré ráno zaznělo, ale naprosto prázdné, jen naučené automatické, to Vaše Dobré ráno je mnohem, mnohem víc. Myslím, že jen neslyšíte její děkuji a dnes Vám přišlo" Po další opravdu malé chvilce ticha se mi paní ještě jednou poděkovala se slovy " máte pravdu, jsme natolik propojené. Zaslouží si obejmout hned jak přijdu domů".

Každý z Vás kdo někdy zažil marma terapii, má svůj jedinečný zážitek. A taky víte o jak hlubokém citu tady mluvím. Ten, kdo se snaží si to podle těchto slov představit, věřte mi, zdaleka se nemůže ta představa přiblížit tomu skutečnému prožitku. Miluju právě proto tak moc svou práci. Jsem přitom.

Každý den je jeden další příběh a já Vám za ně moc děkuji. No a jestli si nesu poselství z tohoto setkání? Samozřejmě. Že i stará třešeň si zaslouží obejmout, protože na věku nezáleží. Stojí na tom světě a pokud by měla být byť pro jediné oko potěchou, každý den svého života, zaslouží si obejmout. O to víc, že těší naprosto bezpodmínečně, a těšila by dál i kdyby se toho jediného děkuji třeba nikdy nedočkala. Stačí jí, že je potěchou, ale pokud se i objetí dočká, je to vzájemné a hluboké. Jistě stejně jako já víte, že toto není jen o té třešni. A pokud to s vámi zarezonovalo, utíkejte a obejměte toho, kdo na to možná čeká.

S láskou

Marcela Magdaléna

p.s. tato fotografie, je ona, Ta třešeň. Přišla ve večerní zprávě. Mezi dveřmi, když jsme se loučili, dovolila jsem si požádat, že pokud si na mě vzpomenou, ať mi někdy pošlou fotku té krásné, staré třešně, která zdobí jejich zahradu. Ještě posílám jednou, velké Děkuji.