Miluji samotu

Když jsem byla malá, často nemocná, dost sama a nemocná, měla jsem rituál. Hned po probuzení, kdy doma už nikdo nebyl přeběhla jsem ze svého pokojíčku vedle do ložnice rodičů a zachumlala se do jejich peřin.
Dnes, už jsem velká :) Mnoho věcí se v životě mění, ale spoustu jich v životě zůstává. Když Tomáš odejde do práce a já nechci vylézt ze svého vnitřního světa, uvařím si kávu a zachumlám se pod Tomášovo peřinu.. zůstal rituál, to co už není, co zmizelo je pocit opuštěnosti. Ve vzpomínce na tenkrát, zůstává příjemný pocit tepla v peřinách, hodně milých vzpomínek na dětství a hodně samoty .. děkuji za to. Rozpustit bolesti můžeme jedině jako dospělí, svým pohledem, uvědoměním, kolik nám bylo skrze negativní zkušenost dáno a jak dobří jsme díky tomu dnes. Stejně jako můžeme odhalit i své slabosti a uvědomit si, že i v nich se skrývá naše jedinečnost a také, že slabostí se jen zdá. Každá naše hodnota má obě polarity. Jen třeba ne každá, musí projevit se v síle.

Tomáš mé rituály zná:-) Občas, když z cest zavolá, přiznávám, jak zachumlaná jsem. A tak někdy, když odchází, donese mi hrnek kávy a svou peřinou mě přikryje .. láska je.

Miluji lidi, miluji společnost, miluji svou rodinu .. a miluji svou samotu

Marcela Magdaléna