Nečekané ticho

Dnes bylo v lese opravdu hluboké ticho. Takové, ve kterém slyším svůj vlastní dech a mám jedinečný prostor utřídit si myšlenky. V posledních dnech nesouvislé a dost zmatené. Vždy děkuji za tichou komunikaci a společnost, dnes děkuji za to ticho.

 Většina lidí se cesty do nitra obává. Přirozeně máme strach, protože je to cesta, kdy se nabourají naše vzorce bezpečí a stability. Aby byla opět nalezena jistota, síla, odvaha a životní řád nezbývá než se podívat tváří v tvář moudrosti života a nalézt úctu a pokoru ke všemu co nás obklopuje. Objevením těchto zákonitostí a otevřeným postojem k novému, uvolníme zadržovanou energii a s ní i nespoutanou radost.

S láskou, Marcela Magdaléna