Nestačí jen jít kolem

Že jsme součástí přírody je fakt a čím více a déle jsme odtrženi, tím hůře nám na tom světě je. Uvědomění a návrat je opravdu lékem na naše trápení ať už fyzické nebo psychické, když už je hodně zle, tak obojí. Když vidím v očích pocit beznaděje, vždycky se v první řadě zeptám, "chodíte do přírody a odpočíváte"? Přijde nejčastěji odpověď, že moc neodpočíváte, ale do přírody ano, to chodím. Jezdím na kole, běhám..další podobné odpovědi, kdy cesta do přírody se rovná výkonu v přírodě v horším případě a cestě z bodu A do bodu B v tom lepším. Tam je aspoň malá naděje, že se cestou opravdu máte možnost zastavit a vnímat ji. Tu přírodu, která k Vám tak moc promlouvá a opravdu velmi citlivě a trpělivě. My lidé zdaleka tolik trpělivosti se zaslepenci nemáme. Už dávno bychom nad námi zlomili hůl. Ale příroda to má jinak. Máme štěstí, že je opravdu taková jaká je a ještě větší štěstí máme  v tom, že my lidé, jsme toho součástí. Avšak musíme to přijmout. Ten den, kdy si to každý jeden z nás uvědomí, stane se malý zázrak, stejný jako samo narození. Vím, že jsem našeptávač ale nějak se nevzdávám. Věřím, že všechno je nakažlivé a proto kde můžu sdílím svoji lásku k ní, kdykoliv se mě ptáte, kde beru energii odpověď je v přírodě. A když Vás nabádám, choďte do přírody a nemusí to být ani daleko ani hluboko, prostě jen vnímejte její přítomnost cestou do práce, ale v plném vědomí. Ve chvíli volna vyrazte a najděte si svůj strom a choďte k němu promlouvat... vím proč to říkám. Jednoho dne uslyšíte, že i on promlouvá. Ucítíte, že jste toho součástí, začnete vnímat život jinak a budete šťastni z toho vědomí, čeho neskutečně nekonečného a překrásného Jste součástí. Co velkého se mimo to stane, je ještě důležitější pro všechny. Protože budete i Vy sdílet, budete inspirovat a budete tím uzdravovat. Sebe i svět. Vím, že někdo ani nedočetl, vím, že někdo jistě ano ale nezmění se nic a vím, že jeden možná jediný z vás, zítra najde svůj strom a stane se dalším našeptávačem. Díky za byť jediného, který nakazí dalšího jediného. Zkouším si představit jak dlouho budeme tímto uzdravovat tento bláznivý svět a fakt se usmívám. Ale chce se mi to i tak dál, i když vím, že v mém životě už to nezměníme.

Dnes promlouvám za všechny lesy, vody, hory i louky.

Marcela Magdaléna