Obejmout prosím ..

Život miluji a chvíle mezi stromy velmi. Učím se, klaním se a děkuji. Trpělivost a opravdovost, to na nich obdivuji nejvíc. Vím, že to vše v sobě máme též a tak díky těmto chvílím v sobě to připomínám a pěstuji. Co ale teď cítím .. Je těžká doba, kdy podepisujeme miliony petic za více než miliony stromů, nakupujeme produkty na vysázení nových, ale co si myslím? Že nezačnou-li lidé opravdu cítit, nepřežije ani ten nově vysazený strom. Všechno to má svůj smysl a vůbec nezpochybňuji každou jedinou aktivitu pro záchranu lesů, vod, luk a přírody vůbec, ale chceme -li opravdu pomoci, tak jen a jen pokud nákup, nebo podpis není jen póza, či utišení vlastního svědomí. Kdyby každý šel a denně jeden jediný strom s opravdovou láskou objal, udělá víc než dokáže si představit. Pro sebe, celý svět a všechny stromy v něm. No možná si říkáte, že jsem prostomyslná! Ale to, že jsme od přírody odtrženi je jediné co se stalo a proč se věci dějí tak jak dějí. Pokud bychom si byli všichni vědomi, že jsme součástí té přírody, Kdo my sami jsme, bylo by to přeci zcela určitě jinak. A jak jinak se navrátit, než si to včas uvědomit jít a říct "promiň, mám tě rád a tolik děkuju za to jak mě každý den cestou do práce těšíš svými barvami, v létě jsi mi dával stín k posezení a v zimě? Ach, zapomněl jsem jak vypadáš, protože jsem tě tolik zim přehlížel, ale řeknu ti to na jaře. Slibuju, a děkuju, že máš se mnou takovou trpělivost. Jsi překrásný strom .. " A tolik věcí se změní v ten jediný moment .. protože ač zdá se to být směřující ven, je to cesta dovnitř ... Přírodu potřebujeme, protože ona jediná může být naším učitelem a pomůže nám spojit se s Bytím. A tento vztah je vzájemný, protože příroda zase potřebuje nás, protože jedině skrze naše vědomí poznává svou krásu a posvátnost. Nebo aspoň tak to cítím..

S láskou

Marcela Magdaléna