Obnošenost dorazila

Nejdříve jsem vynechala jeden večer, trochu jsem váhala, ale nakonec k meditaci neusedla. Potom se přidalo i ráno. Byla to jen krátká absence, ale byla. Co chci říci, že jsem za ní ráda! Když jsem se k meditaci vrátila, byla to opravdová radost z objeveného. Myslela jsem, že obnošenost nedorazí, že mám motivaci. Dnes chci říci vám, že nevím zda to byla obnošenost, nebo jen tolik všeho kolem mě, že jsem si myslela, že ještě ke vší té letní pohodě meditovat je zbytečné. Vím jistě, že mám to za sebou. A po návratu vím, že kdyby zase ona obnošenost dorazila, nepodlehnu ne proto, že jsem to slíbila vám, ale proto, že už to neudělám sobě. Všechno to úžasné kolem, všechno to co léto předvádí je radost, je energie a je sezónní. V podzimu najdu jiné kouzlo a v zimě jinou jiskru a i na to všechno se moc těším. Ovšem to vzácné setkání sama se sebou, ten úsměv se kterým vstávám od meditace, to je trvalé, neměnné. To jsem Já.

Myslím, že jestli tady kdy k meditacím mělo být něco řečeno, tak je to právě teď. Když jsem první večer vynechala, měla jsem malou výčitku svědomí. Když jsem ráno vynechala, zjistila jsem, že se vlastně nic nezměnilo. Dny jsou stejně úžasné jako byly i při pravidelné meditaci. Já se usmívám, léto si užívám. Vše se daří...práce, zábava. Je to radost, ale je to povrchové. Když jsem si sedla k meditaci zpět a zase se ponořila do hlubiny, uvědomila si poté, že to není nikterak pasivní stav, ale smysluplně využitá energie, ukázněnost a soustředění energie tvořící moji osobnost. Tam je klid jiný, vřelejší, teplejší, plnější.

S láskou

Marcela Magdaléna