Slova jako most

Modlitba není prosba, která čeká na splnění. Není to obchod s nebesy ani nástroj pro změnu vnějších okolností.

Modlitba je Hlas duše v tichém rozhovoru

 Modlitba je cesta k sobě, k hlubokému setkání se svou duší a s tím, co nás přesahuje. Je to rozhovor, který nepotřebuje slova, jen otevřené srdce.

Někdy je modlitba poděkováním za krásu života , jindy tichým přijetím toho, co je. Může být slzou, která stéká po tváři, i radostí, která proudí každou buňkou.

V modlitbě nejsme sami. Když se modlíme, spojujeme se s něčím, co nás objímá a vede. Je to návrat do náruče Matky Země, k hlasu nebe a k vodám života, které v nás proudí.

♥︎

I když modlitba nepotřebuje slova, přesto k nám slova přicházejí. 

Jsme bytosti těla, mysli i duše. A zatímco naše srdce cítí, naše mysl hledá způsob, jak toto cítění vyjádřit. 

Slova jsou mostem, který spojuje tyto světy.

Modlitba může být tichým upozorňováním, někdy jsou to právě slova, která nám pomáhají najít vnitřní směr. Slova nejsou jen myšlenky. Slova mohou být kotvou, která ukotví naši mysl v přítomném okamžiku.

Když se modlíme, každé slovo může být jako kapka, která padá do vnitřního oceánu. Je jedno, jaká slova volíme, důležité je, že vycházejí z našeho nitra, z toho, co je pro nás v dané chvíli pravdivé. Modlitba může být poděkováním, prosbou, ale i pouhým vyznáním: "Jsem tady. Slyším tě."

Slova v modlitbě nejsou jen pro naši mysl, ale pro nás celé. Jsou cestou, jak se spojit nejen s tím, co nás přesahuje, ale je tím, co je v nás. Ať už jsou vyslovena nahlas nebo jen uvnitř, každé slovo je otiskem naší duše.

Nechť slova v modlitbě nejsou dokonalá, ale pravdivá. Ať jsou taková, která nás dovedou blíž k sobě, k tichu i k jednotě s tím, co je.

V lásce

Marcela Magdaléna