Z očí do očí ...

..se na sebe dívat. To mi poslední dobou přijde nejvzácnější. Buď jsem přesycená sociálními sítěmi, nebo je za tím něco mnohem hlubšího. Ať je to co je to, setkávám se co to jde s lidmi, kteří mi právě i na oněch sociálních sítích připadají velmi blízcí. To se tak nějak poslední dobou přihodí a je tady společný zájem a najdeme náhle i společnou chvilku na to se poznat. Opravdu osobně vidět se, slyšet se, vnímat se.. víte co? Baví mě to, pokaždé cítím opravdu, že se vzájemně hřejeme. Že se rádi vidíme a své hlasy slyšíme. Posloucháme se a smějeme se. A na druhou stranu, se ukrývám a užívám volné chvilky, více maluji a opravdu hodně spím. Což je možná klasické přicházející jaro. Necítím únavu, ale možná proto, že jsem včas nastavila režim, který naše biologické jaro vyžaduje. Více spát, hodně procházet přírodu a vnímat jak se probouzí, okukovat, jak pozvolný tento proces před rozpukem je a stejně tak i u nás, měl by být. Takže přátelé, klidně a hluboce vydechněte po dlouhé a překrásné zimě ať se můžete dosyta nadechnout hned, jak zavane jarní vánek. 

Dnes jen těchto pár slov, ale kdo ví, třeba se zítra potkáme a povíme si více.

S láskou

Marcela Magdaléna